Leadership a neziskové organizace

[Jakub Dubec]

Neziskové myšlenky a celé organizace na nich stojící mají přinejmenší jednu společnou vlastnost. Narozdíl od komerčních společností nemají možnosti typu "bič", jak přimět své lidi k neustávající činnosti. Právě neziskovky mají tu možnost přitáhnout skutečné "tryskové motory" posunu vpřed.
Je však zajímavé, že lidé s tak vysokým výkonem mnohdy nepotřebují palivo z našich zdrojů tolik, jako jejich komerčně založení kolegové.
Pokud se na tomto diskusním fóru objeví někdo, kdo se v neziskovém sektoru pohybuje delší dobu, bylo by mi ctí položit mu pár zvídavých otázek a přiučit se.
Je úžasné pracovat s lidmi, kteří mne samotného vedou kupředu, aniž by o tom věděli.
Jaké možné cesty existují k tomu, aby nezisková organizace měla nejen nádech dobré atmosféry, ale i faktický dopad? - lidi uvědomující si fakt, že úspěch se měří i podle toho, jaké lidi mají ve svém okolí. A tedy, že člověk úspěšnější než my samotní na nás působí jako balónek s heliem, samozřejmě na provázku.

Jak dáváte najevo svému okolí radost z toho, že jim pomáháte? Upřímně děkuji.

[Martin Hájek]

(19.08.2010 15:11)Jakub Dubec napsal(a):  ...
Jaké možné cesty existují k tomu, aby nezisková organizace měla nejen nádech dobré atmosféry, ale i faktický dopad?
...

Možná Jakube, že by tě konkrétně pro neziskovky mohly inspirovat také dvě knihy z leto3n9ho roku, které se mi právě dostaly do rukou:

1. The Nonprofit Leadership Transition and Development Guide: Proven Path for Leaders and Organisations
2. The Networked Nonprofit: Connecting with Social Media to Drive Change
   

Na obě jsou recenze přímo nebetyčné.

Pro první z nich například:

“It is terrific to have a book which so effectively addresses the unique challenges and opportunities of leadership in the nonprofit sector, replete with sound advice and concrete examples. Tom Adams brings a wealth of experience and savvy to the topic. Paid and volunteer leaders of nonprofits at all levels will benefit from reading it.”
—Irv Katz, president & CEO, National Human Services Assembly

“Rich with instructive examples and advice, this book is grounded in the reality of nonprofits. It will be an extraordinarily useful guide to nonprofit organizations of all types and sizes.”
—Ruth McCambridge, editor in chief, Nonprofit Quarterly

“Make no mistake: attracting and retaining top talent should be priority number 1 for the nonprofit sector. Adams’s book offers practical advice for how to embed this priority into the sector’s DNA. All who care about nonprofit effectiveness would be well served to give this book a close read.”
—Kathleen P. Enright, president and CEO, Grantmakers for Effective Organizations

“Tom Adams has taken his considerable experience with executive transitions into new territory: leadership development set in the context of inevitable transitions, and he shares his new insights with us eager readers.”
—Jan Masaoka, editor, Blue Avocado, former executive director of CompassPoint Nonprofit Services

“This guide is one of a kind in providing a realistic frame for the world of nonprofit leaders. It is long overdue in the sector as a real tool for leaders. Maybe even more important, it helps nonprofit boards of directors and philanthropic organizations to understand the connection between their investment in leadership and achieving organizational goals.”
—Diane Bell McKoy, CEO, Associated Black Charities

“This amazing book provides the road map that community leaders have long sought. It is a practical, experience-based approach to developing leaders and building strong, lasting organizations that make a difference. As a Latina leader who has built an organization that I want to live on, I understand that knowing how to attract and develop a next generation of leaders from the communities we serve is essential. This guide is a must-read for anyone serious about that agenda.”
—Beatriz Otero, president and CEO, CentroNía

“Two words come to mind after reading this book—it works! Tom Adams has a recipe for successful transitions of leadership. A must-read for anyone in the nonprofit business.”
—Capt. Hank Sanford, USN (Ret), CFO & treasurer, U.S. Naval Academy Alumni Association & Foundation

A pro druhou například:

“URGENT! Read this book. Take notes. Take action. If you work for a nonprofit, you don’t have to do every single thing these seasoned authors have to share, but you certainly have to know what you’re missing. To do otherwise is malpractice.”
—Seth Godin, author, Linchpin

“The Networked Nonprofit t is a must-read for any nonprofit organization seeking innovative, creative techniques to improve its mission and better serve its communities.”
—Diana Aviv, president and CEO, Independent Sector

“The Internet means never having to ask permission before trying something new; in The Networked Nonprofit, Fine and Kanter show nonprofits how to harness this flexibility to pursue their missions
in partnership with two billion connected citizens.”
— Clay Shirky, author, Here Comes Everybody: The Power of Organizing Without Organizations

“The Networked Nonprofit uniquely describes the historical context and the current challenges that compel nonprofit leaders to work in networked ways and offers easy steps to help users exploit the potential of social media and ‘working wikily.’”
— Stephanie McAuliffe, director, organizational effectiveness,
The David and Lucile Packard Foundation

“A must-read for nonprofit leaders who want to change their organizations from the inside out by embracing the power of social networks.”
— Charlene Li, founding partner, Altimeter Group, author, Open Leadership, and coauthor, Groundswell

“This is a perfect handbook for those who want to leapfrog their current limitations of understanding and find real-world applications of technology to extend their mission.”
— Michele Nunn, CEO, Points of Light Institute, and cofounder, HandsOn Network

“Kanter and Fine provide the ‘Google Maps’ for nonprofits so they can harness social media to kick butt and change the world.”
—Guy Kawasaki, cofounder, Alltop.com, and former chief evangelist of Apple

Také si je hodlám prostudovat.

[Irena Škobisová]

(19.08.2010 15:11)Jakub Dubec napsal(a):  Neziskové myšlenky a celé organizace na nich stojící mají přinejmenší jednu společnou vlastnost. Narozdíl od komerčních společností nemají možnosti typu "bič", jak přimět své lidi k neustávající činnosti. Právě neziskovky mají tu možnost přitáhnout skutečné "tryskové motory" posunu vpřed.
Je však zajímavé, že lidé s tak vysokým výkonem mnohdy nepotřebují palivo z našich zdrojů tolik, jako jejich komerčně založení kolegové.
Pokud se na tomto diskusním fóru objeví někdo, kdo se v neziskovém sektoru pohybuje delší dobu, bylo by mi ctí položit mu pár zvídavých otázek a přiučit se.
Je úžasné pracovat s lidmi, kteří mne samotného vedou kupředu, aniž by o tom věděli.
Jaké možné cesty existují k tomu, aby nezisková organizace měla nejen nádech dobré atmosféry, ale i faktický dopad? - lidi uvědomující si fakt, že úspěch se měří i podle toho, jaké lidi mají ve svém okolí. A tedy, že člověk úspěšnější než my samotní na nás působí jako balónek s heliem, samozřejmě na provázku.

Jak dáváte najevo svému okolí radost z toho, že jim pomáháte? Upřímně děkuji.

Dobrý den, Jakube,
ráda bych se zapojila do tématu o nestátní neziskové organizace (dále jen NNO) kam patří např. občanská sdružení, nadace, nadační fondy, zájmová sdružení apod.
NNO mají společný rys ve svých činnostech. Zaměřují se především na veřejný prospěch buď pro členy, nebo pro celou společnost. Zřizovatelem kromě fyzických a právnických osob může být stát nebo obec. Nadace nesmí podnikat, ale může pořádat sbírky, tomboly, loterie apod. Hospodaření s prostředky nadace je účelové a vše mají pevně zakotvené ve stanovách. Tolik na úvod.
Můj osobní názor na "bič". NNO určitě nepotřebují, protože tyto organizace se zřídily za určitým účelem a zapálených lidí pro danou věc a to je velký rozdíl. NNO jde především o cíl, jak ho dostát a to nejen osobním přístupem a zodpovědností, ale i tvrdšími podmínkami pro získávání finančních zdrojů. Jde o společenství osob, které mají stejné zájmy, cíle, uspokojení, práce je baví, je tam nadšení. Jde o úplně jinou atmosféru než v klasické firmě. Svojí zapáleností pro věc si automaticky vytvářejí svoji kulturu. V NNO nebývá mnoho zaměstnanců, protože finance nejsou nazbyt. Radost z úspěchu je mnohonásobně i vyšší.
Určitě se NNO budou různě od sebe lišit svoji kulturou, odpovědností, pracovitostí apod.
Pro lepší představu uvádím, že v naší republice bylo v roce 2003 zaregistrováno 48 689 občanských sdružení a 30 160 jejich organizačních jednostek s právní subjektivitou, 4 712 církevních právnických osob, 491 obecně prospěšných společností, 352 nadací a 799 nadačních fondů.

Zdraví Irena Škobisová

[Lenka]

cituji: Jak dáváte najevo svému okolí radost z toho, že jim pomáháte? Upřímně děkuji.
Jakube, takhle jsem otázku o práci v neziskovce ještě neviděla položenou:-DD
Myslím že i kdybych nedávala najevo /svým blízkým kolegům/ nijak svoji radost, musí to být nutně vidět. Nedá se to oddělit, napojení na sebe navzájem je tak silné že si někdy rozumíme aniž mluvíme.Sdílení společné atmosféry nadšení a vzájemné pomoci mně nabíjí a dává mně energii k další práci. Pracuji v neziskovém sektoru už čtvrtým rokem, a prošla jsem i fází vyčerpání,kdy jsem dávala víc než jsem mohla, ale zase to bylo okolí kolem mně, které mi pomohlo se dostat do rovováhy..
Jiné je to samozřejmě u klientů, tj. u lidí kteří jsou konečným příjemcem naši pomoci.
Velkou pravdou kterou jsi napsal je, že úspěch se měří i podle lidí, kteří tě obklopují...
Pro mně osobně zůstává zajímavým tématem, jak se dá přenést nadšení, cílevědomost a smysluplnost práce v neziskovém sektoru do sektoru komerčního...??

(19.08.2010 15:11)Jakub Dubec napsal(a):  Neziskové myšlenky a celé organizace na nich stojící mají přinejmenší jednu společnou vlastnost. Narozdíl od komerčních společností nemají možnosti typu "bič", jak přimět své lidi k neustávající činnosti. Právě neziskovky mají tu možnost přitáhnout skutečné "tryskové motory" posunu vpřed.
Je však zajímavé, že lidé s tak vysokým výkonem mnohdy nepotřebují palivo z našich zdrojů tolik, jako jejich komerčně založení kolegové.
Pokud se na tomto diskusním fóru objeví někdo, kdo se v neziskovém sektoru pohybuje delší dobu, bylo by mi ctí položit mu pár zvídavých otázek a přiučit se.
Je úžasné pracovat s lidmi, kteří mne samotného vedou kupředu, aniž by o tom věděli.
Jaké možné cesty existují k tomu, aby nezisková organizace měla nejen nádech dobré atmosféry, ale i faktický dopad? - lidi uvědomující si fakt, že úspěch se měří i podle toho, jaké lidi mají ve svém okolí. A tedy, že člověk úspěšnější než my samotní na nás působí jako balónek s heliem, samozřejmě na provázku.

Jak dáváte najevo svému okolí radost z toho, že jim pomáháte? Upřímně děkuji.

[Jakub Dubec]

Jsem rád, že ač moje otázky nebyly zrovna dobře formulovány, tak posloužily účelu a dokonce vykouzlily Lence úsměv na tváři.
Jak jistě víte, ona podstata neziskových organizací je opravdu v tom, že my sami chceme. A naše okolí nám to vrací. Ale jak hovoří Lenka, vyhoření existuje i tam, kde by to člověk možná nečekal - tam, kde naše práce je naším koníčkem. Proč?

A tehdy dostává moje nejasná otázka trošku konkrétnější rysy, protože mít v organizaci lidi, kteří vás během takového nesnadného období podrží, to není samozřejmost. Z podstaty mé práce v neziskové organizaci se mi tu a tam stane, že odpovědnost za škody jiné osoby padá na mě, i přesto že jsem "pouhá" spojka a záleží pak na dohodě lidí nezávisle na mé maličkosti.

Uvedu stručný příklad z praxe:
- poprosil jsem dlouholetého kamaráda, kterému jsem dříve pomohl naučit se s jistým SW, což mu nyní zajišťuje živobytí. Jednoho dne jsem jej poprosil, zda bych mohl pro jiného partnera využít jeho služeb. Vzhledem k tomu, že práce byla na jisto, nabídl jsem mu i finanční ohodnocení, aby si svůj čas opravdu našel. Okamžitě odpověděl, že peníze žádné nechce, že jsem mu pomohl zařídit si vlastní bydlení.

Jak myslíte že to dopadlo? Ideál reciprocity to opravdu nebyl a nakonec zbylo na rčení "udělej si sám". V takových případech pak může jakýkoliv dobrovolník z vaší organizace vyhořet jako dům z karet. Dá se pěstovat taková atmosféra, která ostatním pomůže ve snaze podpořit kolegu v nesnázi? Věřím, že se taková atmosféra pěstuje mimoděk bez jakéhokoliv plánování. Avšak, odráží se nějak taková hodnota i ve vašich "etických kodexech", nebo je to opravdu jen nepsaný zákon a veřejné tajemství? Ne všichni si mohou uvědomit, že podpořit kolegu může příště zachránit ten jejich domeček. Ať jde o komerční společnost, nebo neziskovku.
Ruku v ruce by se mělo společně pracovat na tom, aby právě ona smyslupnost, nadšení a cílevědomost o které Lenka hovoří, se staly "polštářem" pro ty, kteří dočasně ztratí svoji energii.

Pomoci se přehoupnout přes krizi je přece důležité. Jak moc si uvědomujeme to, že nás naši kolegové občas drží nad vodou?

Děkuji za pldnou diskusi, doufám že bude pokračovat a někdo nám ukáže, o čem si budeme povídat příště

[Lenka]

Jakube, při čtení mě napadli tři věci,vlastně čtyři, tak je sem vložím nechá na Tobě jejich posouzení.
1.dobro a jeho konání je samo ze své podstaty nevymahatelné, a asi i těžko řiditelné :-)ale možná se mýlím
2.reciprocita vzájemné pomoci se těžko balancuje. často se hledá v parnterských vztazích, kdy jeden má pocit že ten druhý přináší do vztahu méně atd...z těch subjektivních pocitů vzniká spousta problémů a je to asi o komunikaci..dobré komunikaci. v komunitě to bude stejně náročné
3.v systému asi bude vždycky část lidí, kteří se "vezou", přináší míň než se čeká. podle mně to může být tak do dvaceti procent. Pak tam budou lidi, kteří trvale přináší mnohem víc než ostatní, těch bude taky podobný počet. a pak tam bude zbytek, který někdy-zcela nečekaně-může přispět. podle mně celá komunita nikdy nebude fungovat na principu že všichni oplácí co dostali. obecně asi na světě komunity na podobných principech fungují- Kibuc v Izraeli a nevím ještě jaké další, nejsem odborník.
4.takže doporučuji se tím netrápit a věřit že když to neoplatí Karel, oplatí to Petr :-D čili dávka dobra se určitě jednou vrátí :-D ale jinak na práci s dobrovolníky a jejich řízení existují dobré a použitelné návody a celé metodiky, Klára bude vědět když tak.
Polštář pro krizi je dobré mít připravený vlastní a hodně silný...s tím že když nahoře budou chtít, přispěchá i někdo další s polštářkem
Lenka

(21.02.2011 15:30)Jakub Dubec napsal(a):  Jsem rád, že ač moje otázky nebyly zrovna dobře formulovány, tak posloužily účelu a dokonce vykouzlily Lence úsměv na tváři.
Jak jistě víte, ona podstata neziskových organizací je opravdu v tom, že my sami chceme. A naše okolí nám to vrací. Ale jak hovoří Lenka, vyhoření existuje i tam, kde by to člověk možná nečekal - tam, kde naše práce je naším koníčkem. Proč?

A tehdy dostává moje nejasná otázka trošku konkrétnější rysy, protože mít v organizaci lidi, kteří vás během takového nesnadného období podrží, to není samozřejmost. Z podstaty mé práce v neziskové organizaci se mi tu a tam stane, že odpovědnost za škody jiné osoby padá na mě, i přesto že jsem "pouhá" spojka a záleží pak na dohodě lidí nezávisle na mé maličkosti.

Uvedu stručný příklad z praxe:
- poprosil jsem dlouholetého kamaráda, kterému jsem dříve pomohl naučit se s jistým SW, což mu nyní zajišťuje živobytí. Jednoho dne jsem jej poprosil, zda bych mohl pro jiného partnera využít jeho služeb. Vzhledem k tomu, že práce byla na jisto, nabídl jsem mu i finanční ohodnocení, aby si svůj čas opravdu našel. Okamžitě odpověděl, že peníze žádné nechce, že jsem mu pomohl zařídit si vlastní bydlení.

Jak myslíte že to dopadlo? Ideál reciprocity to opravdu nebyl a nakonec zbylo na rčení "udělej si sám". V takových případech pak může jakýkoliv dobrovolník z vaší organizace vyhořet jako dům z karet. Dá se pěstovat taková atmosféra, která ostatním pomůže ve snaze podpořit kolegu v nesnázi? Věřím, že se taková atmosféra pěstuje mimoděk bez jakéhokoliv plánování. Avšak, odráží se nějak taková hodnota i ve vašich "etických kodexech", nebo je to opravdu jen nepsaný zákon a veřejné tajemství? Ne všichni si mohou uvědomit, že podpořit kolegu může příště zachránit ten jejich domeček. Ať jde o komerční společnost, nebo neziskovku.
Ruku v ruce by se mělo společně pracovat na tom, aby právě ona smyslupnost, nadšení a cílevědomost o které Lenka hovoří, se staly "polštářem" pro ty, kteří dočasně ztratí svoji energii.

Pomoci se přehoupnout přes krizi je přece důležité. Jak moc si uvědomujeme to, že nás naši kolegové občas drží nad vodou?

Děkuji za pldnou diskusi, doufám že bude pokračovat a někdo nám ukáže, o čem si budeme povídat příště

[Jakub Dubec]

Krása. Děkuji Lenko

"Pro mně osobně zůstává zajímavým tématem, jak se dá přenést nadšení, cílevědomost a smysluplnost práce v neziskovém sektoru do sektoru komerčního...??"

Drazí přátelé, jak se dívete na Lenčino Téma s velkým T?

[Martin Hájek]

(22.02.2011 17:16)Jakub Dubec napsal(a):  ...
Drazí přátelé, jak se díváte na Lenčino Téma s velkým T?

Já bych měl k Lenčinu Tématu (s velkým T) ještě pátý bod.

Nazvu jej, slušně řečeno, Průšvihem (s velkým P).

Na rozdíl od ostatních Lenčiných bodů se s ním neumím produktivně vypořádat. Možná, že by někdo věděl?

Od pradávna, tedy od nějakého sedmdesátého pátého, aktivně dělám, kromě jiného, v dobrovolných organizacích. Hlavně sport a IT. Byla jich už slušná řádka.

O tom, že za nic, nemusím mluvit.

Tu a tam se stává, že člověk (tedy já) něco udělá špatně, selže, něco, co by měl pohlídat, se pokazí. V tom momentě se na mě sesypou odběratelé neplacených služeb, a jediné, co dělají, jsou kritika, osobní urážky, nadávky až proklínání. Někdy Průšvih umím napravit, ne však bohužel vždy. Nejsem všemohoucí.

Až na dvě výjimky (zde přítomný Jakub před 4 lety a jeden horolezec, taky mimochodem Jakub, před sedmi lety), se mi u dobrovolných činnosti nikdy nestalo, že by mi v Průšvihu někdo nabídl pomocnou ruku a opravdu jí podal.

To se mi stávalo vždycky, opakuji vždycky, jenom v komerčních organizacích. Nikdy se nestalo, že by mě v Průšvihu někdo nechal topit. Mám rád jak se lidé v komerčních organizacích umí vypořádat s Průšvihy.

Co tedy pak v komunitách dělám?

Kašlu na to. Mizím. A jdu jinam.

Potřebuji, prostě potřebuji k životu, dělat něco zadarmo.

[Lenka]

Je příjemné a objevné číst podobné zkušenosti z NO :-)Chápu a rozumím...
Průšvih je trefný název, já tomu říkám Realita.
Když jsem do neziskového sektoru před pěti lety vstupovala, byla jsem plná ideálů. Možná to byl pokus o hledání a najití ideální společnosti, kterou jsem v komerčním sektoru nenašla. Asi to bylo ode mně tak trochu dětinské, ale byla jsem v té době čerstvě na mateřské, takže to asi pochopíte.
Protože funguji zároveň v komerčním a i neziskovém sektoru, neubráním se tomu srovnávání, tak jak probíhá vlastně celou naší diskusí, a je to podle mně dobré, to srovnání. Stálo by to za to věnovat se tomu.
V neziskovém sektoru jsem zažila faleš a podraz, který jsem nezažila ani v komerční sféře. A v neziskovém sektoru jsem našla neuvěřitelně dobré a skvělé lidi, kamarády....nesmírně mně to obohatilo po všech stránkách.
Řada lidí z komerčních firem / v čechách zvlášť- z různých důvodů/ trpí velkými dezinformacemi a mýty o NO a naopak totéž :-DD Asi jedině otevřené psaní a diskuse o tom tématu může vnést porozumění mezi obě dvě strany.
Takže moje zkušenost je, že v komerční sféře i v neziskovém sektoru jsou prostě lidi, se všemi svými dobrými vlastnostmi ale i necnostmi. S touhou po penězích, po moci, případně obojím.Ale i s touhou pomáhat a zlepšovat svět. Gaussova křivka funguje prostě neúprosně i v neziskovách. Nejsou v nich jen andělé.
Ptáte se co je lákavého na neziskovce pro patologické charaktery? Své o tom vědí profesionálové z pomáhajících profesí typu Charita,nebo Raná péče. Je to jednoduché a přitom to zní hrozně, ale lidé v tíživé životní situaci jsou lépe manipulovatelní a ovladatelní.
Taky potřebuju ke svému životu ten pocit že dělám něco zadarmo. Zkusila jsem se nějak vnitřně odpoutat od závazku, že za to něco čekám zpět. Dost mi to ulevilo :-D Dalo mi to vnitřní svobodu, a pocit úlevy.Musela jsem se ale naučit dávat jenom tolik kolik můžu.A vlastně jsem po čase zjistilo, že to dobré se mi vrací jinak, v jiné formě. Takže vlastně je všechno ok....
Winston Churchill kdysi řekl- Chceš-li zažít vděk, pořiď si štěnata...

Takže zůstává stále to dobrá otázka...jak umět přenést nadšení a potenciál rozvoje z NO do komerční sféry :-DD
A propos..myslím že každý manažer by měl dostat možnost nějaký čas fungovat v neziskovce...naopak asi taky, ale nevím nevím jestli by to vnitřně ustáli...vždyť přeci všem firmám jde jen o peníze /:-D mýtus číslo jedna/.
Lenka

quote='Martin Hájek' pid='17' dateline='1298394499']

(22.02.2011 17:16)Jakub Dubec napsal(a):  ...
Drazí přátelé, jak se díváte na Lenčino Téma s velkým T?

Já bych měl k Lenčinu Tématu (s velkým T) ještě pátý bod.

Nazvu jej, slušně řečeno, Průšvihem (s velkým P).

Na rozdíl od ostatních Lenčiných bodů se s ním neumím produktivně vypořádat. Možná, že by někdo věděl?

Od pradávna, tedy od nějakého sedmdesátého pátého, aktivně dělám, kromě jiného, v dobrovolných organizacích. Hlavně sport a IT. Byla jich už slušná řádka.

O tom, že za nic, nemusím mluvit.

Tu a tam se stává, že člověk (tedy já) něco udělá špatně, selže, něco, co by měl pohlídat, se pokazí. V tom momentě se na mě sesypou odběratelé neplacených služeb, a jediné, co dělají, jsou kritika, osobní urážky, nadávky až proklínání. Někdy Průšvih umím napravit, ne však bohužel vždy. Nejsem všemohoucí.

Až na dvě výjimky (zde přítomný Jakub před 4 lety a jeden horolezec, taky mimochodem Jakub, před sedmi lety), se mi u dobrovolných činnosti nikdy nestalo, že by mi v Průšvihu někdo nabídl pomocnou ruku a opravdu jí podal.

To se mi stávalo vždycky, opakuji vždycky, jenom v komerčních organizacích. Nikdy se nestalo, že by mě v Průšvihu někdo nechal topit. Mám rád jak se lidé v komerčních organizacích umí vypořádat s Průšvihy.

Co tedy pak v komunitách dělám?

Kašlu na to. Mizím. A jdu jinam.

Potřebuji, prostě potřebuji k životu, dělat něco zadarmo.
[/quote]

[Martin Hájek]

(23.02.2011 16:04)Lenka napsal(a):  Takže zůstává stále to dobrá otázka...jak umět přenést nadšení a potenciál rozvoje z NO do komerční sféry

Na to názor mám. Je poměrně rozšířený, takže žádný zázrak.

Odseparovat hned na vstupu manažery, které nebaví manažerská práce: pomáhat lidem, aby se stali skvělými, aby se dotkli hvězd.
(Pomáhat jak klientům, a to prostřednictvím svých služeb a zboží, tak i zaměstnancům, prostřednictvím toho, že jsou manažeři. Vyzrálí lidé, kteří mohou, umí a chtějí.)

Doporučuji shlédnout skvělé pětiminutové video Davida Maistera.

Která komerční organizace vybírá manažery na základě tohoto kritéria? Asi málokterá.
Která nezisková organizace vybírá manažery na základě tohoto kritéria? Asi většina.

[Lenka]

Trefa do černého..klobouk dolů

(23.02.2011 18:05)Martin Hájek napsal(a):  

(23.02.2011 16:04)Lenka napsal(a):  Takže zůstává stále to dobrá otázka...jak umět přenést nadšení a potenciál rozvoje z NO do komerční sféry

Na to názor mám. Je poměrně rozšířený, takže žádný zázrak.

Odseparovat hned na vstupu manažery, které nebaví manažerská práce: pomáhat lidem, aby se stali skvělými, aby se dotkli hvězd.
(Pomáhat jak klientům, a to prostřednictvím svých služeb a zboží, tak i zaměstnancům, prostřednictvím toho, že jsou manažeři. Vyzrálí lidé, kteří mohou, umí a chtějí.)

Doporučuji shlédnout skvělé pětiminutové video Davida Maistera.

Která komerční organizace vybírá manažery na základě tohoto kritéria? Asi málokterá.
Která nezisková organizace vybírá manažery na základě tohoto kritéria? Asi většina.