Já, Certifikát

[Martin Hájek]

S uspokojením jsem dočetl povídku Isaaca Asimova “Já, Robot”. Víte, takovou tu o tom robotu, co získal vlastní sebeuvědomění a nakonec se stal samostatně myslící, hluboce cítící a svobodně jednající bytostí. Plnoplatným a plnoprávným členem společnosti ne strojů, ale lidí.

Zazvonil telefon.

Znělo to dobře. Pán mi nabídl docela zajímavou práci v oblasti, kterou dělám. Nějaký ten osobnostní rozvoj a sebevedení, jako je práce s dlouhodobým směřováním, s emocemi, kreativitou, trochu toho vedení ostatních, a vůbec takové ty věci, které lidem v dnešní přetechnizované době ani tak moc dobře nejdou.

Slovo dalo slovo. A pán, že by se rád se mnou ještě nejdříve seznámil.

Pochopitelně.

"Dobře, to je v pořádku. Kdy a kde se tedy sejdeme?"

"To není vůbec potřeba," povídá pán, "stačí, když mi pošlete své certifikáty."

A zavěsil.

Mám mu snad, kristova noho, posílat svůj výrobní certifikát? Nikdy! Já odmítám, já prostě odmítám, být jenom Certifikátem! To se snad raději nechám rozmontovat!

[Lenka]

:-)) to je hezké zamyšlení nad tím jak dnes vypadají tykadla kterými se navzájem ohmatáváme, jestli k sobě pasujeme nebo si nedejbože nejsme nebezpeční..pán nejspíš pracuje v nějaké hodně velké firmě, kde se jede jen na standartizaci a certifikáty.to ještě můžet být rád, že po Vás nechtěla interní audit, jestli těm certifikátům opravdu odpovídáte :-DD protože ani certifikátům není radno věřit, obzvláště ne těm českým. Proto se svého času lépe vyjímala na zdi certifikace od německé pobočky nejmenované certifikační firmy....